Pět kuriózních potravin


Už máte připravený vtípek, kterým na Apríla vyvede své známé? Poslat někoho sehnat bublinku do vodováhy, komáří sádlo nebo vyměnit solničku s cukřenkou jsou klasika. Dnes se už sice tato tradice dodržuje minimálně, i tak je ale dobré být v tento den ostražitý. Našli jsme pět potravin, které dokážou překvapit nejen na Apríla. Co jíst s kolíčkem na nose a s čím vás třeba  v Asii nepustí do hromadné dopravy? 

 

Extrémní sýry

Přijde vám třicet korun za kilogram sýru moc? V srbské přírodní rezervaci Zasavici není nejdražší noc v hotelu ani výlet k horským jezerům ale zdejší krajová specialita. Je to sýr Pule, za který zaplatíte 35 400 korun za kilogram. Je vyráběn na menší farmě z mléka ohroženého druhu balkánských oslů. Na místních pastvinách se pase pouze kolem sta kusů. Podle výrobců Pule je potřeba pětadvaceti litrů oslího mléka na jeden kilogram tohoto bílého uzeného sýru s hrudkovitou strukturou. Při odběru jednoho kilogramu vám ho farma dokonce bezplatně doručí všude po světě.

Napoleon Bonaparte si pro změnu oblíbil velmi aromatický sýr Epoisses. Vyrábí se z přírodního kravského mléka a jeho kůrčička je okořeněná brandy. Štiplavý nádech amoniaku navozuje pocit, že sýr zapáchá skoro tak stejně, jako někdo, kdo se týden nesprchoval. Ve Francii ho proto zakázali převážet v prostředcích hromadné dopravy.

Co takhle si na bagetku namazat třeba ořechový sýr?

Ořechový sýr

 

Ryba s adrenalinem

Odvěká japonská pochoutka, ryba Fugu, je jedním z nejjedovatějších zvířat na světě. Její nesprávná příprava může strávníka i zabít. Chemická sloučenina tetrodotoxin, který obsahují játra, pohlavní orgány, kůže a také jikry těchto mořských ryb, bývá až dvanáctsetkrát jedovatější než cyankáli. Japonské úřady uvádějí, že každý den se rybí pochoutkou otráví desítky lidí, většinou rybářů. Oběť otravy se udusí při plném vědomí. Protijed zatím není známý. Léčba otravy spočívá v umělém dýchání přístrojem, dokud jeho účinky nepominou. Ryba se doporučuje konzumovat pouze v restauracích, kde jsou na její přípravu vyškolení mistři kuchaři. Ti musí absolvovat náročný dvouletý kurz praktických cvičení a po několika letech podstoupit rekvalifikaci. Fugu se servíruje ve tvaru květu a v syrovém stavu. Její konzumace je opravdovým adrenalinovým zážitkem.

My doporučujeme radši si pochutnat na lososovi s avokádovou omáčkou.

Losos s avokádovou omáčkou

 

Houba nad zlato

Lanýž není jenom čokoládová pochoutka. Mnohem vzácnější a vyhledávanější delikatesou jsou houby, které rostou pod zemí. Proto se do dubových lesů, kde lanýže rostou, vydávají lidé společně s vycvičenými prasaty nebo psy. Ti pak lanýže spolehlivě vyčuchají. Jsou to houby nehezké a velmi aromatické, s tóny připomínajícími zatuchlinu nebo petrolej. Všichni, kdo je jedli, se shodnou na jednom: jejich chuť není podobná ničemu jinému a nedá se nahradit. Mají je rádi i cvičená prasata, proto musí být jejich lidský doprovod rychlejší než nenechavý rýpáček. Cena se neurčuje jenom podle druhu lanýže (bílý a černý), ale také podle jeho velikosti. Čím větší, tím dražší, podobně jako u diamantů. Zřejmě nejdražší byl bílý „lanýž století“ o váze 1,5 kilogramu, který se v roce 2007 vydražil za neuvěřitelných 330 000 dolarů (v přepočtu cca 8,4 milionu korun). Nemusíte jezdit do Středomoří, abyste našli tuto vzácnou houbu. Na našich loukách rostou třeba žampiony, se kterými se dají v kuchyni dělat také hotová kouzla.

Plněné žampiony

 

Smraďoch mezi ovocem

Koupili byste si pomeranč, který by zapáchal jako špinavé ponožky? A víte, že existuje ovoce zvané durian, které přesně takto zapáchá, a přesto je oblíbenou pochoutkou? Pochází z Indonésie. Jeho povrch je chráněný ostrými hroty pokrývajícími tlustou vnější slupku. Odtud jeho jméno, „Duri“ znamená malajsky „trn nebo hrot.“ Pod slupkou ukrývá nejčastěji žlutou, krémovou dužinu, která v pěti komůrkách obaluje velká semena. Barva dužiny se pohybuje od bílé až nažloutlé. Chutná prý přímo božsky -  jako směs mandlí, vanilky, karamelu a sladkého krému. I přes nepříjemný zápach přezrálého sýra a kanálu jsou  jeho plody velmi oblíbené. Právě kvůli jeho aroma se nesmí převážet v taxících, půjčených autech nebo ve veřejné dopravě v celé jihovýchodní Asii. Další nevýhodou je, že při pokojové teplotě vydrží pouze 3-5 dní a po nakrojení se musí celý spotřebovat.

Při přípravě dalšího oblíbeného asijského dezertu však použijeme banány. Osmažené ve sladkém těstíčku jsou neodolatelné.

Banány smažené v těstíčku

 

Někdo to rád pálivé

Na světe je přibližně 4000 druhů chilli papriček. Od těch, které vás na jazyku spíš jen pošimrají, až po ty, které vás klidně můžou zabít. Pálivost způsobuje látka capsaicin, který dráždí  receptory bolesti v ústech. Takže pokud sníme pálivou papričku, která obsahuje nejvíce zmíněné chemické struktury, vyvolá to v našem těle jistý druh bolesti a pálení. Zmírnit ostrost, která nechce přestat, pomáhá mléko, jogurt nebo zmrzlina. K určení pálivosti se používá tzv. Scovilleho stupnice, která měří obsah kapsaicinu. Nula jednotek má například sladká paprika. Ty nejpekelnější papričky na stupnici překračují celý milion těchto jednotek.  Je to například Naga bhut jolokia, chilli paprička dosahující pálivosti až 1 041 427 jednotek nebo Trinidad Scorpion moruga s pálivostí přes 1 200 000 jednotek. V rozumné míře je pálivé jídlo zdravé. Usnadňuje trávení, pomáhá předcházet kardiovaskulárním nemocem a především dodá pokrmům šmrnc. Stačí jedna malá paprička a celý pokrm získá pořádné grády.

Salsa s chilli a ananasem